Zasloužené uznání

I toho se mi párkrát dostalo, ale tohle nemá být post o mých uspěších. Pročítal jsem si teď ta svá díla, ta písemná seskupení která z nějakého nepochopitelného důvodu přeci jen pár očí přitáhla, a řekl jsem si že si tenhle blog nezaslouží nečinost. Člověku přece denně projde hlavou tolik věcí, a je samozřejmé že je nemůže všechny zaznamenat ale přece alespoň o něco z toho by se mohl podělit, aby i ostatní viděli že o věcech nepřemýšlejí jen oni, že jsou tu i jiní lidé se stejnými problémy. Tiskněme trička s nápisem "Nejsi v tom sám!"

Já vím proč to mé blogování upadlo. A myslím že i vy jste to pochopili. Když se podíváte na tenhle blog, nelze si nevšimnout že je tmavý. Proč? Je to odraz toho místa v duši které ve člověku zabírá prázdnota. Hlavní vlastností tmavého blogu je, že do něj lze psát jen tmavé věci. A tmavé věci opět vycházejí z té prázdnoty v každém z nás. Čím více prázdnoty, tím více pocitů o které se lze na tmavém blogu podělit. Nu, a v tom je ten háček. Protože mně se podařilo to prázdné místo naplnit. Určitě to nebude až po okraj, protože tak to ani příroda nechce, ale dostatečně na to abych ztratil potřebu sem psát. Protože člověk se vždy radši věnuje tomu svému zářivému slunci než tmavým prostorám svého podvědomí.



Chtěl jsem sem dát klasické slunce, ale to se sem nehodí.