Where is the love!!!!!!!!!!!!
Proč tu jen tak stojím. A svět kolem běží...dál...nikdo ty hodiny nezastaví,ani smrt,ani láska,ani smutek, budou tikat do konce našich dnů. A pak odbijí naposledy. Tiché "bim..." poslední zvuk,poslední vzdech,poslední slovo. A poslední cit.
Tohle cítím. Tak proč mi to teď připadá tak hloupé? Stydíme se za vlastní pocity a ustrašeně se od nich odvracíme. Ale odvrací se pocity od nás?
Nikdy neposlouchejte depresivní písničky v jedenáct hodin v noci.
EDIT: Mohlo to vypadat líp ale vždycky sem dávám jen to co jsem napsal spontánně. Jestli si chete číst veselé a zábavné texty, vraťte se na ten druhý blog. Na ten tmavě zelený. tam jich bude vždycky dost. Tudy jen filtruji to co zbude. A po různých konverzacích ve mně zůstávají různé věci,různé pocity, a vždycky jsem považoval za lepší cestu to někam napsat než to v sobě dusit. Alespoň mě to nebude tlačit celou noc v hlavě. A vy se můžete ušklíbnout a kliknout na červený křížek s myšlenkou na to že opouštíte jen další z mnoha depresivních blogů.
9 komentářů:
Proč mám EDIT delší než samotný příspěvek? =D
Láska je vždycky někde poblíž...někdy jen stačí se pořádně rozhlídnout...faktXD
A sakra, to zní jak z červené knihovny. To byl jen takový výkřik do tmy, pardon...
Já vim no =D Sem se dlouho rozhodoval jestli to sem dát ale tak je to úvaha,je to spontánní a nikoh to nenutím číst že jo =D
já se za svoje pocity nestydím a neodvracím se od nich.. nikdy ^^
Poznámka o červené knihovně (to používala má prababička) se týkala mého prvního komentáře, ne tvého příspěvku Teodore...dám vám taky radu, neposlouchejte písničky o lásce po setmění (leze to na mozek, aspoň mě určitě) XD
Čeho se to týkalo jsem pochopil. Jen mám stejný názor i na svůj post. ;-)
po setmění....a pak jsou z toho několiknásobný výkřiky do tmy XD
*chytne Thes a vleče jí do tmy, aby měla svědka, že taky křičela do tmy*
Né, pardon, jenom výkřik...ehm...pocity...složitá to věc, ale člověk by se měl naučit se jim postavit X)
nebo z vás bude emooooo.. xD
Okomentovat