Jak bych to...

Já píšu tím způsobem že prostě sednu a co mi příjde na jazyk,tedy v tomto případ na prsty tak se octne v plénu. A teď mám docela co psát. Nevím kdo to všechno ví,možná je to veřejným tajemstvím a možná ti kteří co to ví naopak nic nešířili. Každopádně jsem se rozešel s dívkou. Kdo ví ten ví kdo neví tomu řeknu že jsem se s ní poznal na táboře a po dlouhé době jsem zase cítil ten povznášející pocit. Ono se to ani nedá popsat to je zaee jen o osobní zkušenosti. Každopádně jednoduše když se do někoho zamilujete tak je to z psychického hlediska velice příjemné. Má to co dočinění se sebevědomím a určitým druhem eufórie. To je způsobeno chemickými reakcemi v mozku. ENdorfiny a tak o tom si něco přečtěte já tady nejsem od toho abych vás učil biologii.
Teď se musím dostat zpátky do nálady protože mě vyrušilo icq. Skočím si pro popkorn.
Tak už to snad dokážu dopsat. Prostě a jednoduše těch pár dní bylo do doby než se to stane znovu,ty nejkrásnější v životě. A pak to skončilo. Ještě jednou jsem ji viděl a pak...ale je to tak lepší. Opava je daleko od Prahy a já to špatně snášel. Je to tak lepší. Ale vysvětlete to mému mozku. To se nedá kruci vymyslet prášek který by zrušil tu chemickou reakci? To kvůli čemu ve chvílích kdy nemá můj mozek co na práci a nemá jak podporovat flegmatismus a optimismus, to kvůli čemu v těch chvílích cítím to hrozné prázdno? Tvrdím že jsem psycholog. Psychologové mají vždycky ty největší potíže sami se sebou. Proto řeší ty cizí aby na ně nemuseli myslet.